Azzam Juwel von Persien
Výchova a péče |
|
Povaha našich psů - každý pejsek je originál
Krmení - granule vs maso
Péče o srst - přečtěte si než si pořídíte afghána
Problémy a potíže - "Nechci zůstat doma sám"...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Povaha našich psů
Azzámek
Je to ten nejhodnější pes jakého znám. Zpočátku jsem si až říkala, že by se mohl i některý psům víc bránit, aby si na něj všichni nemachrovali. Když pak rostl, je pravda, že občas si s pár psama vyříkal účty, ale nikdy to nebylo nic vážného, jen takové to chlapské machrování. Ale z 99% pejsků vychází absolutně bez problémů,naopak, psi jsou jeho největší životní vášní. Není pro něho větší radosti, než s několika pejskama se prohánět v psí ohradě, to mu ke štěstí absolutně stačí.
K lidem přistupuje spíše neutrálně. Rozhodně nemám absolutně strach, že by někomu ublížil. Když si ho chce někdo pohladit, klidně může, jen Azzam to snáší zcela neutrálně. Doma také není nějak mazlivý, občas když má náladu se přijde pomazlit, jinak nás miluje na dálku - pochrtovsky:) Jsem velmi šťastná, že Azzam je taková bezproblémová nekonfliktní povaha.
 Soberano
Soberánek je s námi teprve měsíc, takže jeho některé povahové rysy teprve poznáváme. Ale už od začátku je obrovský mazel. Je schopen u vás stát hodiny jen pro to, abyste ho drbali za uchem. Užívá si každý projev náklonosti a sám si často přijde pro pohlazení. Je z něho cítit, že ty dva roky se mu mazlení asi moc nedostávalo, takže teď si to vynahrazuje plnými doušky.
S pejsky je to takové střídavé. Nemá rád, pokud se k němu pesjci moc hrnou, to je schopen vyjádřit svůj nesouhlas štěknutím a vrčením. Ale když k němu pes přistupuje pomalu se všemi seznamovacími psími návyky, většinou není problém. Své spolubydlící (Azzama a Amy) bere jako svou smečku a absolutně je toleruje. S Azzamem si občas vyjasňuje pozice, ale nikdy to nedošlo do nějaké vážné šarvátky. Soberano ovšem postupně přebírá vedoucí pozici ve smečce. S Amy se sice registrují, ale jejich vztahy jsou neutrální.
Sobík je klidný pes, kterého moc věcí nerozhází...běhe krátké chvilky skvěle zapadl do naší smečky, jakoby s námi byl odjakživa.
 Amy
Amy když byla malá, měla přezdívku, tryskomyška. S pejskama si hrála tak, že kolem nich lítala rychlostí blesku. Jelikož je fenečka kastrovaná v brzkém věku, její štěněcí hravá povaha jí zůstala dlouhá léta. Poslední roky Amy ztratila o nějaké velké kamarádství s pejsky zájem. Spíše je nerudná a na ostatní pesany vrčí. Vzhledem k její velikosti to ovšem není nějaký velký problém, spíš ji musím hlídat, aby to nezkoušela na nějaké větší psy.
S příchodem Azzama se musela vzdát jedináčkovství a než Azzam vyrostl z puberty, asi si malá užila svoje. Zkoušel na ni ty svoje humpolácký hry. Ale nyní už spolu vychází dobře, Azzam ví, že si na ni nesmí dovolovat, stejně tak Soberano si je vědom jejího postavení ve smečce, které různými gesty upevňujeme.
Amy je jinak velmi mazlivá. Vyžaduje neustále s námi kontakt, nejraději spí v posteli na mém rameni a kdyby mohla, nosila by se celý den v náručí.
 KRMENÍ
O krmení jsem toho dost napsala v původní verzi stránek. Nechtěla jsem to stejné překopírovávat. Spíše nyní popíšu aktuální režim který máme.
Mám všechny pejsky na granulích. Jedí 3x denně, ráno dostávají kvalitnější psí konzervu s nejrůznějším přídavkem vitamínů, olejů nebo u nás často aktuálních probiotik, odpoledne po velkém venčení pak nějakou svačinku - tvaroh s vajíčkem, sardinky, masovou kapsičku, sýry. Navečer pak svoji porci granulí, kterou většinou sní bez potíží. Neustálý přísun čerstvé vody je samozřejmostí.
Když odcházím do práce, dostanou většinou na kousání nějakou sušenou mňamku nebo na zuby nějakou kost.
Azzámek má velmi citlivé trávení. Než jsme přišly na to, co mu sedí, trvalo to skoro rok. Průjmy a zvracení u nás byly na týdenním pořádku. Zkoušely jsme různé druhy granulí a systém stravování. Jelikož jsem se díky Azzamovým potížím snažila získat co nejvíce informací o stravování psů, ztratila jsem nějak důvěru v granule a 2x zkusila Azzama převést na stravování masem. Zajímala jsem se hodně o stravování ve stylu BARF /krmení syrovým masem/. Ovšem moje vize Azzama krmit masem, když už ne syrovým, tak alespoň vařeným ztroskotala na velmi silných průjmech a zvracení s tím, že jsem se musela smířit s tím, že Azzam bude holt celý život granulák:)
Převádění stravy bylo u něj velmi pomalé, postupné, podle všech dostupných rad, ale prostě to nešlo. Ono i teď, když chci občas Azzamovi něčím přilepšit ve smyslu syrové kosti nebo vařeného masa, musím počítat s následky. Takže se mu snažím co nejvíce ponechat zavedený režim, který mu vyhovuje a nepůsobí žádné trávicí potíže.
Malá Amy je narozdíl od Azzama taková malá popelnice. Ta může sníst úplně všechno a nikdy žádné trávicí potíže nemá. Takže u ní se nebojím experimentovat, ale vesměs má podobný jídelníček jako Azzam, a potom hodně toho, co si vyžebrá u nás od stolu:)
Soberano je jedlík a jsem za to moc ráda. Co se mu dá, v minutě mizí v jeho útrobách. Najeli jsme na stejný režim jako u ostatní smečky a během několika týdnů přibral pár kilogramů, takže to budeme muset trochu korigovat, aby pořád vypadal jako chrt:) Zase, je zvyklý spíše na granule a přilepšování masem mu dělá spíše potíže v podobě průjmů. Nyní řešíme nějaké trávicí potíže, což ale může být i důsledkem častého navštěvování psího výběhu a nějaké virozy. Takže čekáme jak se vše vyvine, ale zřejmě zůstaneme u zavedeného režimu. Není moc fér jednoho psa mít na granulích a druhým dvěma vyvařovat maso.
 PÉČE O SRST
U afghánů velkááá kapitola. Tady musím poděkovat oběma majitelkám Azzamových rodičů za rady, obsáhlé emaily a dlouhé telefonování s kolikrát zoufalými majiteli jejich štěňat a afgháních puberťáků, týkající se úpravy a péče jejich budoucí chlouby - srsti. My jsme jejich zkušeností využívali víc než dost a stále využíváme a obě byly vždy velmi ochotné. Ono není nakonec zbytí, protože z knížek se dozvíte jen to, že péče o srst afghánů je velmi náročná, a na netu a webových stránkách jen to, že ten a ten je šampion toho a toho, nádherné fotky afghánů, kdy to vypadá, že dosáhnout takovéhle srsti je hračka, že chytnete hřeben a za 2 hodinky není o čem mluvit:)
Chyba lávky, zvláště teď, kdy mi téměř kane slza po tváři, když vidím vedle sebe rozvaleného Azzama se zacuckaným hrudníkem a kdyby jen hrudníkem...no škoda slov, zrovna v tomto období jsem z jeho srsti nešťastná, a dozvěděla sem se, že musím víc olejovat. No jo, ale proč mi to nikdo neřekl? A jak olejovat a čím? A proč to nejde všechno jako doposud? Ona se i péče o srst mění s časem a momentální potřebou srsti, takže když už máte pocit, že jste to jakž takž zvládli, přijde zas období kdy se srst mění, ať už jakoukoli příčinou /počasí, hormony,věk/ a vy zas musíte svůj systém přeorganizovat.
Je pravdou, že pro každého majitele afghána je jeho srst vizitkou a chrání si to své know-how. Ale na druhou stranu si myslím, že není třeba z toho dělat velké tajnosti, stejně si na to každý musí přijít sám, a proč opakovat chyby, které už udělal někdo před vámi?:) Navíc krásná srst není jen o značce šamponu. Zmíním se zde o takové té základní péči, kdy ač jsou mé zkušenosti velmi chabé, úplnému začátečníkovi může toto info pomoci, zkušenější mi může poradit a někomu to může pomoci v rozhodování, jestli si opravdu toho afghána koupí:)
Nechť se na mě nezlobí zkušení afghanáři, že budu používat zcela laická pojmenování...prostě Kelišová, tak jak mi huba narostla:) Co sem měla možnost vidět a ošahat si, jsou dva typy srsti u afghánů. Při mém štěstí má Azzam tu horší srst ve smyslu těžší úpravy a větší tendenci k plstnatění. Když byl malý, tak koupání a česání bylo spíše velkým divadlem pro to, aby se Azzam naučil, že toto bude k jeho životu neodmyslitelně patřit.
Štěněcí srst se udržovala hezky, protože v podstatě nebylo moc co udržovat. Ta šošolka na hlavě, která si dělala co chtěla podle toho na které straně zrovna Azzam spal, ty dva polštářky co později měly být uši a čtyři dlouhý bidla sotva osrstěný nebyl žádný velký kadeřnický úkol. Ale i tak se postupně začala rozšiřovat výbava hřebenů, protože tenhle je měkčí (ten využijete teď), tenhle tvrdší (ten využijete později), tenhle na konečnou úpravu (ten využijete vždycky), tenhle na rozčesání (nutnost), trimovák (máme v akci), trimovací houba (je dobré ji mít), efilačky (ty ještě nemáme? vem je), kleště na nehty (už máme dvoje, rychle se tupí), piněty (stejně to blbě drží), gumičky, hřeben na cucky, kterému podomácku říkáme "jatka" (no comment) a za chvíli má plný kosmetický kufr aniž by chlupy nějak zvlášť povyrostly:) Ale po dobře míněných radách zkušenějších máte pocit, že když to všechno nekoupíte nebudete mít hezkýho afghána:) Druhá věc je to použít, ale časem došlo na všechno:)
Dál kosmetika. Další kapitola. Ať to berete jako reklamu nebo ne, je to fuk...případný dealer dále jmenované kosmetiky nechť zašle finanční částku na účet 123456789/0999:)
Samozřejmě co majitel afghána, to jiná kosmetika, event. jiná kombinace, někteří mají dokonce svoje speciální kombinace, na které přišli po letech praxe, a které se nikdy nedozvíte ani kdyby jste je na skřipec natahovali:))) Někdo občas použije dehtový šampon, někdo citronový, někomu po tom sleze pes...prostě stejně vyzkoušíte různou kosmetiku až padnete na tu která vám sedí a ani tak to nemusí být konečná. Vybírat můžete z firem jako je KW, Jean Peau, Laser Lites, All system, Héry a další. Ale myslím, že je rozumné nepřekombinovávat a vždy používat sérii /tj. šampon,kondicioner a další/ od jedné značky, protože nějaké společné výrobní postupy to asi má, a lépe tak zjistíte jestli vám daná značka vyhovuje nebo ne.
V koupelně to vypadá tak, že jednu polici mám na šampon a kondicionér já, další dvě police má na šampony, kondicionéry, balzámy, oleje a spreje Azzam, povšimněte si množného čísla v jeho případě. Kolik to vše stojí, o tom myslím není nutné se rozepisovat. Zatímco já v obchodě zvažuju, jestli to velké a tedy úsporné rodinné balení šamponu na vlasy za 120Kč není moc, Azzámek má 80ml balení oleje za 380Kč jen to fikne a to jen z toho důvodu, že nemám na to velké balení, protože ještě k tomu kupuju šampon za 280, balzám za 300, krémový olej za 690 a něco na čištění oušek za 190Kč.
Ale s tím jsem do toho šli, ne? Ne....v žádné knížce o tom nepsali:) Kdyby napsali, koupím si foxteriéra a dám mu jméno Afghán:))) "Ahoj, co máš za psa?", "Čau, no splnila sem si sen a koupila si Afghána", "Fakt? to je česání, viď ?" "Ani ne, se trochu protrimuje, ale to jak se říká že neposlouchají, to měli pravdu, celej afghán".:)
Takže tedy jak to probíhá u nás. Koupání...z počátku i vzhledem k nadšení, že máme doma psa, který se ne že může, ale přímo musí koupat, bylo koupání časté...téměř jednou týdně. S postupem času, kdy i my stárneme a ty záda bolí čím dál víc a té srsti je čím dál víc a celý proces trvá několik hodin je to tak 1x za 3-4 týdny. Nepočítám nutné koupání po bahnité koupeli venku či jiném válecím procesu v něčem nežádoucím:) Když jsme vystavovali, řídilo se to většinou termínem blížící se výstavy, a teď když nevystavujem, tak vůbec nevím, jak se k tomu donutím:)
Nepřišli jsme na nějaký supr vychytávkový způsob, takže normálně se pes namočí, nejdřív jen nohy ať nemrzne celý, ty se sjedou naředěným šamponem /dle poměru dané značky/, většinou 2x. Pak tělo resp. boky, když se namočí hřbet, pes se často otřepe a je nahozeno vše. Jo to, že koupu v plavkách nebo nahá je snad jasná věc, samozřejmě:) Takže se namočí boky a naředěný šampon nanáším na srst umývací houbou, trochu to vmasírovávám do spodnějších vrstev, ale ne moc, aby se srst zbytečně necuchala. Pak chytnout uši ať do nich neteče voda, namočit hlavu, šampon, spláchnout, s tím sjedeme i hřbet, protože tam je krátká srst, tak to jde rychle a Azzam se pak začně neustále otřepávat, takže jsme všichni mokří /stejně se tomu neujde - tímto však až v druhé polovině mycího procesu:)/. Mezitím je rozmíchaný naředěný balzám s olejem, a stejným způsobem se aplikuje na hlavu, tělo, pak v kýblu vymácháme nohy. Když nejde pes na výstavu, nemusí se balzám splachovat, pes se osuší ručníky a balzám s olejem se nechává působit na srst. Pokud má pes před sebou výstavu, spláchne se i balzám, aby srst nebyla těžká, ale vzdušná.
Po osušení přichází na řadu fénování. Někdo nechává psa proschnout zabaleného v dekách, Azzam teda začne lítat jak torpédo, tře se na sedačce, v posteli, dělá přemety, kotouly a furt se oklepává...takže tady nějaká chvíle schnoucího klidu nepřipadá v úvahu:) Ale touto nadměrnou fyzickou aktivitou v podstatě taky trochu proschne, ve většině případů dostane i něco k jídlu, protože po koupání mám pocit, že mám doma nejhubenějšího psa na světě :)
A pak je na řadě fénování a česání. Teď je to teda obtížnější kvůli velké tendenci k plstnatění srsti, kdy se musí postupně rozčesat všechny cucky /v mokré srsti vylezou všechny na povrch i tam kde byste je nečekali:) Takže to než se udělá, práce na pár hodin, tak skoro uschne:) Po rozčesání se profénuje, vyčeše...což odpovídá několika hodinové práci. Kdo nezažil, neuvěří:)
Afghán se podle standartu neupravuje:)))) to nebyl vtip, tak je to ve standartu...ale realita je jiná...takže ke kompletní výstavní úpravě afghána (ale je to i dle zvyklostí země) patří vytrimování "lodičky" na hřbetu, oholení čumáku (kromě psí bradky jestli roste) a částečně přední strany krku, vytrimování zadní části krku, zarovnání srsti na packách a břiše, a úprava ocasu - buď oholení úplně nebo ponechání vlajky ve spodní části nebo jen zarovnání a ponechání ocasu se srstí.
Při správné délce srsti pak k její ochraně probíhá ještě balíčkování, tj.vezme se pramen srsti na nejzatěžovanějších místech (břicho, stehna, uši), zabalí se do igelitu nebo speciálních stuh, zagumičkuje a udělá se balíček. S tím potom afghán funguje a vy máte doma naondulovanou paní Niklovou:) Co dva dny to samozřejmě musíte předělat, protože to nevydrží.
A poté co naučíte sebe a svého afghána správnému výstavnímu chování, hurááá do kruhu....jak snadné:))))
Velkou pomocí je nám naše skvělá kamarádka Markétka Šváčková, která vlastní úžasný psí salon Cane Gatto.
  POTÍŽE A PROBLÉMY
Problém se samotou a štěkáním
Asi si říkáte co může být za problém se štěkáním u afghána…to už naše malá Amy je jedno velký štěkadlo, které se hlásí, že je venku, aby ji někdo nezašlápl. No a právě štěkání, respektive vytí bylo u Azzama na začátku tak velký problém, že jsme dokonce začali uvažovat i o vrácení pejska. No 14 dní zvykání uplynulo a museli jsme jít do práce, což znamenalo pro pejska být sám doma, respektive doma sám s Amy. Už během těch 14 dní jsme to po troškách zkoušeli, jít do obchodu, do schránky…aby věděl, že být sám doma je normální a že se vrátíme. Pokaždé začal štěkat a výt a já z toho začínala být čím dál nervoznější. Sháněla jsem na netu různé triky učení samostatnosti, ale nic nezabíralo. Ale práce nečekala, takže jsem doufala, že se po nějaké době unaví, lehne a bude klid. Ale chyba lávky…Azzámek už nebyl malé štěňátko, takže jeho výdrž ve štěkání a vytí byla obdivuhodná, obdiv však nesdíleli sousedé. To by člověk neřekl, jaký hlasový repertoár má afghán…úplná opera. Vydržel výt opravdu v tahu několik hodin, pak půl hodina pauza a znovu, než jsme došli z práce.
Na hlavních dveří domu bylo od sousedů milé upozornění o tom, ať si majitel štěkajícího pejska zklidní, a jestli není pejsek schopen být sám doma, ať ho samotného nenecháváme – rada nad zlatoJ Takže začal kolotoč střídání a uvolňování se z práce, chození dřív domů, a učení Azze samostatnosti…speciální hračky, kosti, postupné trénování, bití, domlouvání…nic nezabíralo…a znovu anonym ve schránce od sousedů ze třech pater nad náma, ať s tím něco děláme…jakoby jsme to nepovažovali za problém, já z toho neurozu, v práci jsem byla nesoustředěná, doma z něj nešťastná…opravdu jsme byli už tak zoufalí, že jsme uvažovali o vrácení pejska… Ještě byla poslední šance…protištěkací obojek…našla jsem o to něco na netu, různí lidé různé názory…je pravda, že většina byla negativních, že se jedná o selhání pána a výchovy a kdesi cosi…většinou to asi psali lidé, co takové problémy nikdy neměli. Nic obojek jsem koupila, stál přes 3 000Kč, ale byla to poslední možnost. Sama jsem z toho nebyla nadšená, koupila jsem mu protištěkací elektrický obojek pro malá plemena…říkala jsme si, že když je to pro čivavu, že to Azzam snese…vyzkoušela jsem to nejdřív sama na sobě, abych věděla jakou ranu mu to dá…něco mě tak štíplo do ruky, že sem se lekla…ale žádná bolest to nebyla…fajn…nastavila jsem to na stupeň Těm kdo neví o co jde jen ve zkratce vysvětlím mechanismus…pejskovi se na krk nasadí takový obojek s krabičkou, utáhne se to, aby to měl pejsek na hlasivkách. Při štěkání, tj. vibraci hlasivek zareaguje ta krabička intenzivním vysokým tonem…pokud pejsek nepřestane štěkat, dostane do krku elektrický impulz podle stupnice, kterou nastavíte…od 2-6…nám stačilo nastavit ten první stupeň, vyšší jsme už nepotřebovali, protože to pejsek rychle pochopil…opravdu se nejedná o žádný velký elektrický výboj, který by s pejskem šlehl o zem…je to spíš takový štípnutí, kterého se pes lekne a přeruší to nežádoucí činnost štěkání. Přístroj je nastaven tak, že výboj při opakovaném štěkání vydá maximálně 5x, pokud pes nepřestane štěkat, přístroj už v podstatě nefunguje, takže se lidé nemusí obávat, že když s tím pejska nechají doma, že mu to bude neustále dávat rány. My, když odcházíme do práce, máme tam nastavený stupeň 1, což je pouze zvukový signál, bez elektrického impulzu, pejsek to má spojeno se zákazem štěkání…když začne štěkat jen to nahlas pípne… Trénovali jsme to pár dní…všechno postupně, nebylo to tak, že bychom mu to nasadili na krk a odešly na osm hodin do práce…měli jsme na to několik dní, prodlužovali dobu pobytu o samotě a při štěkotu slyšel zpoza dveří naše rázné fuj a elektrický impulz…s tím si spojil, že impulz je naše fuj. Za několik dní už byl doma klid. Jak říkám, pochopil to celkem rychle, je to i o bezprostředním potrestání psa /impulz/ při nežádoucím štěkání, rychle si to spojí. Pak už jsme nastavil jen ten zvukový signál a já zas v klidu dělám svou práci, bez toho, aniž by mě po příchodu domů čekal anonym od sousedů. Na Azzamovi to nezanechalo žádné psychické následky, jak tím kdesi vyhrožují na netu…pokaždé když mu ten obojek nasazuji při odchodu, nechá si ho v klidu nasadit, není žádný problém, že by se toho bál nebo něco takového…navíc tím, jak už má ten obojek volněji, a poškrábe se na krku nebo se oklepe, tak ten obojek sjede tak, že tu krabičku nemá na hlasivkách, takže obojek v podstatě nefunguje, nereaguje na hluk ani štěkot jiných psů, jen na vlastní vibrace hlasivek…ale to už je v podstatě jedno, protože už jen tím, že ten obojek má, tak neštěká. Velký podíl na neštěkání mělo i zvyknutí si na jistý režim, který u nás je…předtím byl zvyklý dovádět celé dopoledne s psími sourozenci…teď se naučil, že se prostě dopoledne spí, takže si myslím, že by se vše naučil časem i bez obojku, ale sousedi nám tolik času nechtěli věnovat, takže se to muselo tímto uspíšit… Toto rozhodně není návod, jak odnaučovat své pejsky štěkat…i u nás to byla poslední možnost, kterou jsme byli nuceni zvolit vzhledem k dalším okolnostem…pokud to jde bez něj, je to jen dobře. Každý nástroj ve špatných rukách může nadělat spousty škody. Platí to i o tomto obojku…je nutno vždy zvážit, jestli je váš pejsek vhodný k takovému typu nácviku a rozhodně ho nenechat někde napospas 8 hodin s obojkem na krku, že on se to nějak naučí…je to pouze pomůcka, která se musí zodpovědně použít, vždy v kombinaci s osobním přístupem, aby se dosáhlo požadovaného efektu. Použítí obojku rozhodně neberu jako nějaké své osobní nebo cvičitelské selhání…jde vždy o využití jiných prostředků při selhání jiných metod, ale vždy s rozumem a citem. |
