Azzam Juwel von Persien

                                   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rozdílná psí láska /Monika Těšíková,2009/

       Miluji psy již odmala. Ale až teprve teď, co máme chrta zažívám zvláštní pocity, které s ním poznávám poprvé. Třeba to, že si jeho lásku musíte postupně získat a zasloužit... že ta láska není automatická, jako u jiných plemen.

       Mohu to srovnat s malou fenkou krysařice, kterou mám již 6 let. I ona je neuvěřitelným psíkem, který můj život rozsvítil, je to typická psí závislačka, závislá na mé osobě, přítomnosti, fyzické blízkosti. Je poslušná, učenlivá, chápající, bezproblémová...je krásné, jak vám takový malý stvoření dokáže tolik vyjadřovat lásku, jak se na vás dokáže každý den tak těšit...prostě od mala mě milovala, stejně jako já ji...

      U Azzama je to jinak...je to určitě i tím, že jsme si Azzama přivezly až v půl roce, takže i ten vztah měl díky tomuto jiný vývoj. Ale pozoruji to doteď, že ta blízkost se stále ještě může a má kam vyvíjet. Zpočátku nás Azzam při příchodu nevítal, jen zdálky vrtěl ocasem a sledoval, říká se, že to chrti dělávají...ale nyní při otevření dveří se na mě Azzam vrhne, skáče, mručí a vyžaduje pohlazení...Pokud s Azzamem zažijeme něco nového, nějaký výlet či akci a vrátíme se domů, cítím, že pokaždé s tímto zážitkem jsem si s ním trochu blíž...nevím jak to blíž popsat, ale je to cítit z jeho pohledu i chování...

     Není umazlený, nevyžaduje bezprostřední kontakt...prostě jen tehdy pokud má náladu a to spíše jen občas...třeba ráno o víkendu skočí do postele, položí si hlavu na ruku a nechá se drbat...ale za chvíli se odtáhne a lehne na kraj postele, jen že tady prostě je. Ty chvíle, kdy si sám přijde pro pohlazení jsou vzácné a pokaždé je vnímám. Občas to nevydržím a musím si ho jít trochu „znásilnit“, přitisknu se na něj, on si položí hlavu na mě a já ho trochu pomačkám a hladím...navíc chrti zvláštně hezky voní a vnímám jeho blízkost, protože vím, že to bude jen pár vteřin...než se sám odtáhne a jeho pohled jakoby značil „to už stačilo, co kdyby nás někdo viděl“:)

     Často se na mě dívá...z místa, kde zrovna leží...je to zvláštní nezávislý pohled. Ne jako když se na mě dívá Amy, to je pohled oddaného psíka, který vás hltá, aby vám splnil co vám na očích vidí...u Azzama je to pohled jiný, nezávislý a přesto milující...s Amy jsme dvě linie, které se často prolínají, protínají nebo jdou v sobě, Azzam je linie, která jde stále vedle vás...klikatí se stejně jako ta vaše, neprotne se ani nepřekříží, ale jde stále těsně vedle vás. Oba dva ty druhy lásky jsou v něčem krásné a já mám to štěstí, že jsem mohla a můžu poznávat obě dvě.

    Občas si říkám, jakto že mě tolik uhranulo plemeno, které jsem původně ani nechtěla, přišlo mi jako takové nafintěné psisko, které si kupují lidi spíš na chlubení, a ta práce kolem té srsti, která musí psa i pána spíše omezovat v životě a navíc ta chrtí povaha, kdy podle mě pes by měl mít základní poslušnost, což se zásadně neslučuje s chrtím názorem...

     Ano, jsou krásní fyzicky, ta ušlechtilá hlava a pohyb ho snad už předem určují k ušlechtilé povaze...nutná péče o srst vás s vaším psem spíše více sbližuje...prostě si musíte udělat denně chvíli čas na to, abyste afghána pročísli a trochu upravili...a rozhodně to není na úkor jiných aktivit...prostě když jsem se dřív dívala na večerní zprávy v klidu v křesle, tak teď u toho pročesávám ležícího Azzama, který spí po večerní procházce a já mu tahám větvičky z chlupů a rozčesávám cucky:) a co se týče té povahy...náš Azzam je absolutně nekonfliktní pes, miluje psí hrátky, má rád lidskou společnost a děti, jsem si jistá, že pokud není zahnán vyloženě do úzkých tak sám nekousne a neublíží...a zjistila jsem, že dokážu být tolerantní k jeho povaze, k tomu, že na povel „ke mně“ přijde jen když se mu chce, že je nemožné ho odnaučit skákat na linku a musím všechny věci schovávat...že mě to prostě někdy vytáčí, ale dokážu mu to prominout, protože takový prostě je...a nezmění se.

     Ale abychom ho tady zase jen nevychvalovali do nebes, co mu nedokážu prominout je jeho přehlíživý postoj k ostatním psům, hlavně těm malým. Ale to asi bude potíž většiny velkých psů, nejen chrtů. Na to, že má vzhled šlechtice se chová někdy jako buran...hlavně ke své spolubydlící Amy...musím říct, že kombinace malého psa a chrta u nás nebyla ta nejšťastnější...myslela jsem si, že si časem k sobě ti dva najdou cestu, ale za celou tu dobu neproběhl ani jeden náznak nějakého milého vzájemného gesta či bližšího kontaktu. Azzam je prostě moc velký na jakékoli hraní, a Amy si velmi těžko odvyká na statut jedináčka. Ale psa menšího vzrůstu by asi akceptovala lépe. Azzam bere Amy jako něco co tady prostě bylo předtím, něco s čím se nedá hrát, ale rád to provokuje...a něco na co může šlápnout, když to jde zrovna před ním...gentlemanské chování by těžko pohledal.

     Z Amy se s příchodem Azzama stala uštěkanější a nervoznější fenka, která se snaží hájit si pozici...zatím na něj její vrčení platí, vezme mu klidně i pamlsek, jen je asi otázkou času až Azzam dospěje, kdy si některé věci přestane nechat líbit. Ale  původní představy jak si budou spolu hrát, či se Amy hřát ve spánku v Azzamových chlupech jsou zcela zcestné a nesplnitelné. Takže je to pouze naše zkušenost, ale malej a velkej není úplně ideální kombinace.